Únor 2018

Maturitní četba [0.3] William Shakespeare: Kupec benátský

16. února 2018 v 18:00 | Lady -A |  Maturitní četba

William Shakespeare: Kupec benátský




Literarní druh: drama
Literární žánr: komedie
Literární směr/sloh: přelom 16. - 17. století - renesance
Téma a motiv: kamarádská velkorysost, která stála peníze a málem i život a Shylockova pomstychtivost, láska, nenávist, touha po penězích; odehrává se v Benátkách a Belmontu
Kompozice díla: chronologická, dodržena časová posloupnost
Vypravěč: dialogy, monology
Jazykové prostředky: převládá spisovný jazyk, vyskytují se archaismy (libra masa - váhová jednotka), historismy, metafora, anafora (opakování slov po sobě), apostrofa (zvolání Otče, jdem! Honem!..)

Charakteristika hlavních postav:
Antonio - Kupec benátský, který půjčuje lidem bez úpisů a tím přebírá "zákazníky" Shylockovi.
Bassanio - Antoniuv přítel, který žil na velké noze, ba na ještě větší než si mohl dovolit a teď měl spoustu dluhů, ze svých marnotratných let. Je to zároveň nápadník Porcie, za kterou vyjede, aby o ni "zabojoval".
Porcie - Dáma z Belmontu, pohledná dědička, která se může vydat jen za toho, který uhádne správnou skříňku, jak nakázal její otec na sklonku života.
Nerissa - Služka nebo spíš společnice Porcie.
Shylock - Zákeřný židovský lichvář, nikdy si nenechal ujít sebemenší příležitost vydírat lidi jejich chudobou. Nemají se s Antoniem rádi.




Obsah díla (stručně): Kniha je o chudákovi, který chce slečnu z vyšší společnosti a k tomu, aby za ní mohl alespoň jet potřebuje peníze. O tyto peníze požádá Bassanio kupce Antonia. Ten má ale veškerý svůj majetek na lodích, tudíž ne u sebe. Jediný kdo u sebe má tolik peněz, kolik Bassanio potřebuje je lichvář Shylock. Shylock a Antonio se nemají zrovna v oblibě, ale nakonec Antoniovi sumu půjčí pod podmínkou zaplacení dluhu do tří měsíců, nebo Shylock Antoniovi odřízne libru masa, což je cca půl kilogramu. Bassanio nadšený z toho, že má konečně peníze, za které může jet za Porcii, odpluje. Ta se ovšem může provdat jenom za toho, kdo uhádne, která skříňka je správná. Nečekaně Bassanio uhádne. Porcie mu daruje prsten s tím, že ho nesmí nikdy nikomu dát. Mezitím přijde dopis z Benátek, že Antoniovy lodě ztroskotaly, tudíž je z něj žebrák a nemá jak zaplatit dluh. Neoblomný žid ho nechá zavřít a jemu nezbývá nic jiného než čekat na svůj rozsudek. Jako soudce má přijít učený Bellario, ale místo něj přišel mladý právník Baltazar se slovy, že je Bellario nemocen a tak za něj posílá zaručenou náhradu, což je převlečená Porcie. Ta dá lichváři za pravdu, že má na svoji libru masa právo, ale nesmí při tom prolít ani kapku Antoniovy krve a nesmí uříznout ani míň ani víc, protože potom by musel být souzen zase on. Shylock potvrdí svou porážku. Za trest musí půlku svého majetku dát Antoniovi a druhou státu. Všechno dobře dopadlo.

Další díla autora: Hamlet, Král Lear, Othello, Macbeth (tragedie), Kupec Benátský, Sen noci Svatojánské, Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy (komedie), Richard II., Jindčich IV., V., VI.,..(historické hry)
Zfilmováno: -
Další autoří této doby: Giovanni Boccacio - Dekameron, Francesco Petrarca - Sonety Lauře, Lope de Vega - Ovčí pramen, Dante Aligbieri - Božská komedie





Článek se smyslem bez smyslu

14. února 2018 v 21:14 | Lady -A |  Střípky ze života
Zdravím,
mé jméno je Lady -A a vítám Tě u dnešního článku!


Dneska je pro mně den jako každý jiný. Neslavím Valentýn, nechápu, proč bych něco takového měla slavit. Raději mám 1. květen - lásky čas, než Valentýn, který není pro mně důležitý, ale květen ano. V květnu se totiž děje tolik věcí, tolik krásných věcí tam je - pokud opomenu své narozeniny, ze kterých nikdy nemám moc radost asi jako skoro každá žena, ale pozitivní věci tam převládají, ať už to je seznámení s mým přítelem a následně i chození. Všechno se nám to tam tak pěkně seběhlo a je neuvěřitelné, jak moc to letí. Nechtěla jsem tímhle článkem rozbouřit nějakou diskuzi, myslím, že každý má právo oslavovat si, co uzná za vhodné, a pokud oslavujete Valentýn (14. 2.), tak ho oslavujte. Já osobně oslavuji každý den, každé ráno, kdy se nadechnu a rozlepím oči, tak vím, jak moc jsem šťastná za svého přítele, které ho si cenním takovým způsobem, že nedokážu najít slova, abych to popsala - klasika, zamilovaná ženská (už poněkud dlouho zamilovaná).

Můj přítel je takový, že by nejradši neoslavoval nic, nesnáší to, přijde mu to naprosto zbytečné, takže si aspoň nemusím vyčítat, když na něco zapomenu, což se sice nestává, protože mám všechno zapsané v diáři, ale, přeci jen, kdyby se někdy něco takového stalo, on o tom nebude mít ani páru nebo nebude dělat z komára velblouda - to je na druhou stranu super, ne? A navíc je fakt, že já nejsem vůbec romantická duše, ne, vážně, nejsem, byť dokáži říci pěkná slova o svém příteli, ale nepotřebuji od něj dostávat květiny, čokolády (protože sladké nijak extra nejím, když už tak hořkou víceprocentní čokoládu), mít večeře při svíčkách (kdy bych večeři musela dělat já) a další zbytečně hlouposti. Ano, přijde mi to jako hloupost. Když budu chtít květinu, půjdu a koupím si ji - vůbec mi to nevadí. Když budu mít chuť na sladké, ok, tak třeba něco upeču nebo tak. Ne, já na to prostě nejsem. Nechci svatbu, nechci děti, ale hrozně moc toužím po mazlíčkovi, tak doufám, že tohle se mi splní, tohle opravdu chci.

Ano, tohle měl být původně článěk o samé lásce, určitě, protože je ten den lásky, ale víte co, to já prostě neumím - teď už to víte. Umím samozřejmě vyjádřit své city,tedy už jsem se to spíše naučila a bylo to hodně náročné, ale když s tím nemáte zkušenost a prošli jste si spíše zlými zkušenostmi, tak se máte co učit, ale pokud máte někoho, kdo Vám s tím pomáhá a přichází to přirozeně, tak si nemáte proč stěžovat. A já si vlastně taky nemám proč stěžovat, tak to dělat nebudu.

Nechci psát příliš dlouhé články, které toho stejně moc v sobě smysluplného nemají, ale myšlenky na osobním blogu mají být, takže se to sem hodí a hlavně já si řekla, že to tady chci oživit - snažím se plnit předsevzetí.

K dnešnímu dni by to stačilo a v pátek se můžete těšit na pokračování mého maturitního čtení.
Děkuji za pozornost.


Dobrou noc.








Maturitní četba [0.2] William Shakespeare: Romeo a Julie

14. února 2018 v 12:50 | Lady -A |  Maturitní četba

William Shakespeare: Romeo a Julie


Literarní druh: drama (veršované drama)
Literární žánr: tragédie
Literární směr/sloh: renesenace, 16. - 17. století (převážně 16. století) , dej se odehrává v italském městě Verona ve druhé polovině 16. století
Téma a motiv: námět převzal ze starověkých příběhů o lásce v antickém Řecku, nešťastný osud dvou milenců, kteří pochází z znepřátelených rodů, tragická láska a boj mladého člověka o určení vlastního osudu (láska, souboje, vdavky, spor, válka rodů)
Kompozice díla: chronologicky, prolog o 5-ti dějství, gradace (stupňování, zesilování napětí)
Vypravěč: jedná se o hru, takže k sobě postavy promlouvají dialogy, objevují se i monology a scénické poznámky
Jazykové prostředky: veršovaná výstavba (prolog psán anglickým sonetem, dílo je psané blankversem), spisovaný jazyk, renesanční jazyk, archaismy, poetismy a rozrůzněnost mluvy; vyskytují se tropy a figury (metafory, přirovnání, kontrast, epizeuxis, hyperbola (zveličení a nadsázka), epifora
Příklad: Jsi anděl! Záříš do noci...(metafora), ...jako posel nebes (přirovnání), zrakem obráceným v sloup (metafora), Proč, proč jsi Romeo! (epizeuxis), s úžaslou bázní lidé sledují, jak osedlává líná oblaka (personifikace), líná oblaka (básnický přívlastek - poetismus), Však Romeo, Roemo nikoli: je vyhnán (epifora), ..jakým jménem se před tebou mám nazvat, světice (metafora)

Charakteristika hlavních postav:
Julie - dcera rodu Kapuletů, 14 let, velice mladičká, krásná dívka, rodiče ji našli ženicha (Paris), za kterého se má brzy provdat, avšak ona je hluboce zamilovaná do Romea, z mladé, nezkušené dívky se stává žena, která je schopná pro svou lásku obětovat cokoliv, statečná
Romeo - syn rodu Monteků, 17 let, mladý, divoký, miluje bezhlavě Julii, ale předtím už byl jednou zamilován, je milý, avšak jeho láska není možná vůbec stálá, z nezodpovědného floutka se stane opravdový muž a chtěl, aby boje mezi rody ustály
Tybalt - bratranec Julie, libuje si v bitkách mezi Kapulety a Monteky, bojovný, útočný, provokativní
Merkucio - Romeův nejlepší přítel, je starší - dohlíží na Romea, je mu i vzorem
Paris - mladý hrabě, příbuzný knížete, nápadník Julie (upřímný, vytrvalý)
Chůva - opatruje a vychovává Julii od jejího narození, má ji ráda jako svou dceru, udělala by pro ní všechno, spolehlivá, spojnice mezi Julií a Romea
Otec Vavřinec (Bratr Lorenzo) - starý kněz, který přál lasce Romea a Julie, moudrý, vzdělaný, ochotný pomoci, čestný
Benvolio - Montekův synovec a je to přítel Romea, rozumný, mírný, čestný, spravedlivý, zábavný





Obsah díla (stručně): Čerpá z příběhu tragické lásky dvou mladých lidí ze znepřátelených rodů Monteků a Kapuletů v italském městě zvané Verona. Rod Kapuletů pro svou jedinou dceru Julii připravuje zásnubní maškarní bál, kde ji chtějí zaslíbit mladému šlechtici Parisovi. Na tento bál pronikne i jediný Montekův syn Romeo a spolu s Julií se během bálu do sebe zamilují a následně se i tajně vezmou. Romeo je u šarvátky, v níž jeho přítele Merkucia zabije bratranec Julie Tybalt. Vyzve ho (Romeo) proto na souboj, ve kterém jej (Tybalta) zabije, za což je vypovězen z města (Romeo). Julie chce uniknout svatbě s Parisem a navíc si myslí, že Romeo je mrtev, tak vypije nápoj, po kterém její tělo a ona samotná je v klinické smrti. K Romeovi se však zpráva o jejím záměru nedostane a když ji objevuje, pokládá ji za mrtvou. Romeo nad její hrobkou zabije v souboji Parise a poté sám vypije jed. Julie se bohužel probudí pozdě a jakmile zjistí, že Romeo je mrtev, chce se otrávit také, ale lahvička s jedem se vylila, a proto vezme jeho dýku a v žalu se probodne. Oba rody se nad mrtvolami svých potomků následně usmiřují.

Další díla autora: Hamlet, Král Lear, Othello, Macbeth (tragedie), Kupec Benátský, Sen noci Svatojánské, Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy (komedie), Richard II., Jindčich IV., V., VI.,..(historické hry)
Zfilmováno: Ano
Další autoří této doby: Giovanni Boccacio - Dekameron, Francesco Petrarca - Sonety Lauře, Lope de Vega - Ovčí pramen, Dante Aligbieri - Božská komedie


William Shakespeare (*23. 4. 1564 - +23. 4. 1616)
- anglický dramatik a spisovatel
- v 18-ti letech se oženil s Annou Hathaway (26 let)
- vystudoval gymnázium
- měli 3 děti, nejdříve dcera, potom dvojčata (kluk, holka), křest dětí a pak na 7 let zmizel
- 1594 morová epidemie (1 rok se nehrálo), poté člen divadelní společnosti Služebnici Lorda Komořího
- 1599 se společnost přemístila do The Globe Theater, kde W.S. je spolumajitel
- jeho hry se hrály na dvoře královny Alžběty I.




Maturitní četba [0.1] Jan Otčenášek: Romeo, Julie a Tma

12. února 2018 v 15:15 | Lady -A |  Maturitní četba

Jan Otčenášek: Romeo, Julie a Tma


Literární druh: próza (epika)
Literární žánr: (milostná) novela
Literární směr/sloh: druhá světová válka v české a světové literatuře; druhá vlna válečné prózy, přelom 50. - 60 let; dílo vzníka v roce 1956 (děj se odehrává v Praze roku 1942, krátce před 27. květnem, kdy došlo k atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha (květen - červen heydricháda)
Téma a motiv: protest proti fašismu, autor se snažíí varovat společnost před válkou a jejím hrozivým dopadem (válka poznamenává osudu nevinnch lidí, ničí jejich plány a ideály), vyzdvihuje člověka (schopnost) odporovat těžké době a nenechat se morálně podlomit, motiv sebeobětování a láska jsou zde hlavním tématem
Kompozice díla: chronologická, retrospekce, úvod (prolog), 13. kapitol, závěr (epilog), rámcová kompozice, dílo končí otevřeným koncem
Vypravěč: psáno v er-formě = 3. osoba, je nad dějem (zaujímá postoj neuzaujatého pozorovatele průběhu děje, zaznamenává psychické prožívání postav...), autor = vypravěč psáno v Ich formě
Jazykové prostředky: v autorově řeči převažuje spisovný jazyk, německé věty, studentský slang - nespisovná mluva, hovorová čeština, vlastní jména, archaismus, oslovení, slova stylově neutrální, citově zabarvená (expresivní) slova, symbol fašismu, tma (symbolizuje dusné prostředí stanného práva, války a heydrichiáda), začátek i konec nesou větu "Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek..."

Charakteristika hlavních postav:
Pavel - velice dobrosrdečný, poctivý a pravdomluvný s naivní představou, že všechno dobře dopadne. Věřil ve své sny a v lásku k Ester. Pro Ester by byl ochoten i zemřít, kdyby to znamenalo, že ona bude žít. Chtěl ji ochránit za všech okolností, bohužel tuto možnost neměl, chtěli se vzít a mít i děti.
Ester - židovská dívka, která byla neskutečně odvážná (osobní odvaha, kdy nenastoupila do transportu), důvěřivá, tak trochu snílek (chtěla věřit v dobrý konec), vzala do rukou svůj vlastní osud - nechtěla už nikoho ohrožovat, když zjistila, že stejně umře, rozhodla se smrti postavit, opět se zde projevuje statečnost a odhodlání zemřít pro záchranu Pavla, jeho rodiny a přátel.
Pavlův tatínek - byl to starší muž, který byl hrdý na svou práci krejčího
Pavlova maminka - byla to nemocná žena, která se velmi bála o svého syna. O svou rodinu se starala velmi dobře, řádně a pečlivě, i když neměli příliš dostatek financí pro své potřeby
Pan Rejsek - působil jako zvěd pro říšské vojáky, pomstichtivý, falešný člověk, nenáviděl Židy a další "podřadné" rasy, zapřičinil se o smrt Ester
Vojta - kamarád Pavla, který sice nic nevěděl o jeho tajemství, ale i přesto mu chtěl pomoci
Krejčí Čepek - tovaryš, pomocník v krejčovské dílně, objeví Ester a díky němu se dozví i tatínek Pavla, že se Ester nachází v dílně




Obsah díla (stručně): Student Pavel se v parku na lavičce seznámí s židovskou dívkou Ester, která dostala povolávací lístek do Terezína. Byl večer a ona se na tranport měla dostavit už někdy ráno. Pavel ji kvůli tomu poskytl úkryt v místnosti, která byla hned vedle krejčovny, kde pracoval jeho otec. Začal za ní tajně chodit, dělil se s ní o jídlo a později se do sebe oba dva zamilovali. Po atentátu na Reinharda Heydricha přijeli do Prahy Němci. Mezitím se o Ester dozvěděl Pavlův otec a chtěl nebo se spíše snažil pomoci oběma. V domě, kde se skrývala Ester, ale začal něco tušit Rejsek, což je v tomhle díle záporná postava, a který byl spolčený s Němci. Když byl opilý, dobýval se do její místnosti. Při německé prohlídce domu zachraňuje Ester na poslední chvíli Pavlův otec. Ester ovšem zanedlouhou vybíhá z domu, celé město bylo osabzeno. V ulicích byl slyšet rachot z děl a pušek. Ester to ovšem již neslyšela - byla zastřelena.

Další díla autora: Kulhavý Orfeus (volné pokračování Romeo, Julie a tma), Občan Brych (sociálně-psychologický román, hlavní postava Brych - není stálý ve svých postojích a názorech), Když v ráji pršelo (milostný příběh 2 lidí po roce 1948)
Zfilmováno: Ano, 2x (1959 - Jiří Weiss, 1997 - Smyczek)
Jiná díla se stejnou/podobnou problematikou: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (příběh židovské dívky, která se v poslední chvíli odhodlala postavit se nacistům) - Arnošt Lustig, Spalovač mrtvol (popisuje, jak se pod vlivem nacistů mění relativně obyčejný člověk ve zrůdu, která je ochotná zavraždit svou rodinu - ženu a děti) - Ladislav Fuks
Další autoři této doby: Jan Drda - Němá barikáda, Julius Fučík - Reportáž psaná na oprátce, Jiří Weil - Život s hvězdou, Josef Škvorecký - Zbabělci


Jan Otčenášek (*19. 11. 1924 - +24. 2. 1979)
- autor společenských realistických próz a scénarista
- působil v sekretariátě Svazu československých spisovatelů, později jako první tajemník
- v roce 1973 začal pracovat jako dramaturg Filmového studia Barrandov
- narozen v Praze (rodina truhláře)
- studium OA, po 2. světové válce začal studovat estetiku, ale z rodinných důvodů ji nemohl dokončit






Úvod do světa knih

11. února 2018 v 21:01 | Lady -A |  Četba

Povinná četba


aneb

Z POVINNOSTÍ K ZÁBAVĚ A RADOSTI


Jelikož mám maturitu již nějaký pátek za sebou tak jsem se rozhodla, že se s Vámi podělím o knihy, které jsem přečetla k maturitě já. Budou to informace, které jsem čerpala z vyučovacích hodin, svého čtení a něco málo z internetu. Mé zápisky, které mám fyzicky u sebe. Tahle pomůcka by mohla pomoci hlavně těm, kteří to nechávají na poslední chvíli a jednoduše, přiznejme si, ne každému se chce přečíst 20 knížek povinné četby a nechají to na osudu, náhodě, kdo ví. Já takové lidi ve svém okolí měla a stále mám.


Věřím, že zde najdete užitečné rady, díky kterým zvládnete maturitu levou zadní.
Důležité je nebýt ve stresu, vím, lehko se říká a hůř dělá.
Jděte tam s vědomím, že tu ZKOUŠKU DOSPĚLOSTI zvládnete!


****

O jaké knihy půjde:

  1. Jiří Wolker: Těžká hodina
  2. Vilém a Alois Mrštíkové: Maryša
  3. Karel Čapek: Bílá nemoc
  4. Karel Čapek: Matka
  5. Viktor Dyk: Krysař
  6. Karel Jaromír Erben: Kytice
  7. Karel Hynek Mácha: Máj


  8. Jan Drda: Němá barikáda
  9. Josef Škvorecký: Zbabělci
  10. Guy de Maupassant: Kulička
  11. Karel Havlíček Borovský: Král lávra
  12. George Bernard Shaw: Pygmalion
  13. John Steinback: O myších a lidech
  14. Ian McEwan: Betonová zahrada
  15. Romaine Rolland: Petr a Lucie
  16. Ernest Hemingway: Stařec a moře


P.S. Seznam se bude postupně rozšiřovat, jelikož knihy mám velmi ráda a když je čas, čtu si víc než ráda.


Mám potřebu ještě dodat, že nikoho nenabádám k tomu, aby knihy nečetl, naopak, já si myslím, že četba je poměrně důležitá, rozvijíme si slovní zásobu, fantazii a představivost. To, že zde dávám určitý materiál, přičemž nechci slibovat, že díky němu máte maturitu z češtiny - ústní v kapse, ale zároveň menší přehled by se mohl hodit. Můžete to brát jako spíše doplňkové učivo.



(Zpracované a přidané knihy naleznete na tomto odkaze)



Když máte fóbii, musíte ji překonat

7. února 2018 v 21:37 | Lady -A |  Střípky ze života
Zdravím,
po velmi dlouhé době (opět) se mi naskytla chuť a příležitost, ta především, abych mohla napsat článek.




Slibovala jsem, že se polepším, ale můj celý měsíc leden byl dost náročný a přirovnala bych jej k horské dráze, opravdu. A co se tedy přihodilo? Proč jsem dlouhé dny, týdny o sobě nedala vědět? Odpověď je prostá.

AUTOŠKOLA


Ano, oficiálně je ze mne od čtvrtka (1. 2. 2018) řidička. Zvládla jsem testy i jízdu, která pro mne, která trpí fóbii z řízení, byla neskutečně náročná a musela jsem se dost soustředit. Chtěla jsem se ozvat již dříve, jak takový můj průběh, učení a soustředění vypadá, ale popravdě jsem neměla na nic náladu a připadala jsem si, že to nemohu zvládnout. Třásla jsem se jen při oné myšlence, že mám sednout do auta a jet samozřejmě podle předpisů silničního provozu, samostatně, defenzivně a tak podobně. Ne, vážně jsem si to nedokázala představit.

A dnes (7. 2. 2018 - kdy očividně chci článek zveřejnit) jsem si byla zažádat po 5ti dnech o vydání řidičského průkazu. Jelikož jsem to dělala poprvé, trochu jsem doufala v to, že stihnu autobus už o mnohem dříve. Přijela jsem o půl 9 a v 9:40 hod. mi to jelo nazpět, ale to bych nebylá já, abych se někde nezasekla a tudíž mi to ujelo, že jo. Takže jsem strávila pár desítek minut na úřadě, jelikož jsem ani za Boha nemohla najít dveře s místností, kde je fotograf, když jsem je konečně objevila, fronta byla po celé úzké chodbičce a mě se zvedal žaludek. Konečně se dostala řada na mě, paní vyblejskla fotky, ukázala mi je - jako vždycky vypadám příšerně.

Naschvál, kdo vypadáte na svých úředních dokladech dobře, tohle by mne vážně zajímalo, hoďte mi to do komentářů, DÍKY!

Zkasírovala mě (110 Kč - pecka!) a odešla jsem. Moje kroky vedly k vyvolání pořadového čisla a potkala jsem tam holky ze své skupiny, co právě čekaly, až půjdou dělat zkoušky. Trochu jsme si pokecaly, popřála jsem jim štěstí a v tom ten hlučný krám oznámil moje číslo, tak jsem šla na přepážku. Vyřizování, placení správního poplatku a odcházela jsem z budovy. Stále jsem měla cca půl hodiny! To zvládnu, říkala jsem si. Šla jsem si ještě pro recept k doktorovi, kde samozřejmě mají vedro, že jsem vypadala jak zpařený prasátko Pepina a recept mi chvilku nechtěli vydat, ale nakonec jsem ho ukořistila, ale věděla jsem, že autobus už nestihnu - nestihla. Klasika. Šla jsem do lékárny vyzvednout nakonec dva léky a potom, velmi pomalou chůzi jsem šla na autobusové nádráží. I když jsem se loudala, došla jsem tam zhruba, že mi to jelo až za tři čtvrtě hodiny, tak jsem si zašla na nákup do Penny - můj nákup se skládal z kapsičky pro děti (jahodové), černých oliv (milovnice oliv) a nějaké sladkosti (já sladké nejím, ale jsem hodná sestra) a i přesto, když jsem měla po zaplacení, zbývala půl hodina, takže jsem si prostě sedla na lavičku a prohlížela si lidi.

A mimochdem další autobus mi jel až v 11:15 hod., takže jsem si vážně počkala, dokonce jsem to zvládla i bez kávy, ale tu jsem si stejně musela udělat doma i nějaké menší jídlo. Klasika. Když nad tím uvažuji dál, tak tady bych to mohla již ukončit, protože v průběhu dne se jinak nic moc nedělo. Jakmile jsem dojela domů, přičemž v aubotuse je vždycky jeden muž, starší muž, který velmi hlasitě si povídá pro sebe a občas je to k nevydržení, ale já nikoho samozřejmě neodsuzuji, jelikož já samotná se někdy přistihnu, že si mluvím sama pro sebe nebo s čímkoliv okolo. Vážně a ne, nepřijdu si nějaká divná, většinou.

Nyní se jdu snažit být produktivní, předpřipravit si články a trochu to tu opět rozjet, jelikož mám víc času.
Pevně věřím, že to zvládnu!

Mějte se krásně a zatím pa!