Denní článek/ky [105, 106, 107 a 108]

19. února 2017 v 20:05 | Lady -A |  Denní Věštec
Zdravím,
mé jméno je Lady -A a vítám Tě u dalšího článku, který píše moje chorobná mysl s nedostatkem času.
Opět.
A stále.


Pokud chceš vědět víc, čti, prosím dál.



Pojďme to vzít popořádku, od středy až po sobotu.

***

[15. 2. 2017]

Středa bývá vždycky velmi, velmi dlouhý den a poměrně dost se to táhne a tohle nebyla vůbec žádná vyjímka. Všechny jsme měly co dělat, abychom jsme to všechno zvládly co jsme měly a ještě u toho neusnuly. Viděly jsme pár celkem dost zajímavých lidí, kteří přijeli, protože byl eskortní den, což znamená, že přijíždějí vězni na své jednání, takže je to velmi vzrušující den, ale tentokrát jsme do síně nešly, protože jsme měly opravdu dost práce se spisy a dalšími podobnými věcmi a také i s elektronickou databází, která nás bude zahlcovat ještě dost dlouhý čas, protože se stále zdvojnásobuje. Pecka.

Ve středu domů přijíždím až kolem čtvrt na 8 večer, takže je Vám celkem jasné, že nemám absolutně žádnou chuť už potom na nic a jen se těším, až si dám nějaké jídlo, sprchu a zalehnu do postele s tím, že usnu, abych mohla vstávat opět v 5:00h svěží a připravená do dalšího dne a těší se, co mi vlastně ten den přinese.

***

[16. 2. 2017]

A najednou tu máme čtvrtek. V tomto dni se domů vracím kolem páté hodiny podvečerní, takže to už je o něco lepší, ale program je celkem dost stejný, jako když se vracím domů kolem té čtvrt na 8. Klasicky se najím, dám si sprchu. Pravidelně medituji, takže čtvrtek nebyl zase taková vyjímka a snažím se začít zase pravidelně něco cvičit, ale občas s mým dechem je to celkem zlé, ale musím se snažit a nebát se. Ono se to prostě zvykem a časem zase poddá. Určitě. Věřím tomu.

Jinak v práci je to dost podobné, takže ono není ani moc co povídat a historky si takhle zpětně moc nepamatuji, ale už jsem se rozhodla, že bych si to mohla psát a pak Vám je povykládat, protože ono se to nezdá, ale přece jen, mám myšlenky ve většině případů zabrané tím, čím zrovna potřebuji. Začala jsem spíše žít okamžikem a dávat do popředí věci, které potřebuji využívat v ten okamžik a ne něco, co bude třeba za týden či podobně, ale řeknu Vám, že čtvrtek uběhl poměrně rychle. Člověk se ani nenadál a už seděl v autobuse a jel domů. Paráda. Kdyby takhle probíhaly všechny dny, vůbec by nebylo potřeba si nějakým lehkým způsobem stěžovat. Opravdu.

***

[17. 2. 2017]

Tak nádherný datum, které prostě nutně musí patřit zrovna pátku, to je prostě osud. Vážně. Občas mě numerologie skutečně fascinuje. Pátek, co bych Vám řekla o pátku, že uběhl velmi rychle? Vlastně ano, uběhl. Moje kolegyňka odešla o trochu dříve, jelikož šla k zubaři, takže jsem potom dělala svou práci v kanceláři. Nějaké spisy, které jsem dodělala a zítra je akorát musím poslat na kontrolu a potom ještě jsem dělala nějaké zařazování doručenek a datové schránky - to je celkem běžná rutina a není na tom nic moc pracného, akorát to hledání spisů je celkem namáhavé, ale i tak se to dá zvládnout. Namáhavé je to v tom, že jich je opravdu dost a než je najdete, to dá chvilku zabrat, ale už mám v tom systém a pamatuji si je, trochu, takže už mi to takový problém, jako poprvé, nedělá.

Udělala jsem ještě pár věcí po elektronické stránce v programu a následně jsem už mohla se připravit na víkend. Myslela jsem si, že večer pojedu za mým nejmilejším človíčkem, ale nakonec z toho sešlo, skrz nějaké důvody a jela jsem tam v sobotu a na jednu stranu, jsem byla celkem ráda, protože jsem mohla jít poměrně dost brzo spát, po týdnu práce je to vždycky potřeba, nabrat další sílu.

***

[18. 2. 2017]

Včerejší den - sobota! Vstávala jsem někdy kolem půl 9, protože jsem vlastně kolem půl 10 odjížděla pryč. Jo, tohle byl můj plán - nalakovat si nehty, hodit si sprchu, dát si kafe a jídlo a potom krásně stihnout autobus a jet za mou nejmilejší osůbkou, ale teď Vám řeknu realitu. Když jsem si dělala kávu, tak nějaký šikovný člověk, zapomněl uzavřít správně víčko od cukřenky, takže, je Vám logicky jasné, co se stalo. ANO, skoro celý obsah se mi do kávy vysypal a já už neměla čas na to, abych si dělala nové kafe, takže jsem zůstala bez kávy. Nehty jsem si neudělala, protože jsem na to v tu chvíli zapomněla. Stihla jsem hygienu a pak jsem došla zpátky. Oblékla jsem se a hned na to jsem se chtěla tedy trochu zlidčtit a ze "zombie obličeje", udělat trochu koukatelný obličej - sledovala jsem se v zrcadle, dělala na sebe ksichty a asi jsem čekala, že se zlidčtím nějakým kouzlem, ale pak zjišťuji, že mám 20 minut na to, abych se trochu pobalila, upravila a utíkala na bus. No, tak jsem se tedy jakože trochu upravila, učesala si vlasy a v tu ránu se mi udělala na ponožce taková díra, to byste nevěřili jak byla obrovská. Shodila jsem ponožky a hledala jiné a jak na potvoru jsem nemohla najít žádnou do páru.

Když se mi to konečně podařilo, tak jsem ještě dostala za úkol od rodičů, abych koupila nějaké to vínko, takže další super věc, ale v pohodě. Nakonec když jsem ještě došla na zastávku, tak jsem čekala 5 minut! Pohoda!

Když jsem dojela do města, tak jsem vyrazila do TESCA, abych koupila víno a potom jsem odtamtud šla za mou milovanou osobou, se kterou jsem měla sraz. Říkala jsem, že dojdu tak v rozmezí od 10:10h do 10:30h a dokonce jsem to i v tomto rozmezí stihla. Mám ráda, když mi plány vychází.

Co se dělo tady, bych prostě vycenzurovala.
----------

Když jsem dojela domů, kolem třetí hodiny odpoledne, tak jsem byla příjemně unavená, takže jsem se dívala na Vraždy v Midsomeru. Na obídek byly opékané brambory, smažený hermelín - mňamka! A potom jsme si ještě zacvičila (po nějakém čase), dala si sprchu a celkem brzy zase usnula - zase tak moc brzy ne, asi kolem 23:00h večer, ale i to je náhodou super.

***

Já doufám, že už nebudu muset příště dělat podobné shrnutí a začnu zase publikovat články opravdu denně a ne takhle po několika dnech, ale někdy mi to vážně nevychází.
Mrzí mě to, ale doufám, že se to zlepší.

Mimochodem - ten diář ještě stále nemám, takže já prostě nedokáži fungovat.
Štve mě to, ale co nadělám.
Zatím nic.

Budu se snažit to tu dál vést, protože mě to baví, ráda pro Vás píši.
Naplňuje mě to.
Tak snad brzy se to dá všechno zase do správných kolejích.

Zatím Vám přeji krásnou dobrou noc, sladké sny.
Moc se na Vás těším u dalšího článku.
Pa!


 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 20. února 2017 v 15:40 | Reagovat

Také se těším na tvůj další článek, a hlavně se trochu zrelaxuj a  nepřeháněj to s tou prací! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.