Rozhovor: Matěj Novobilský

1. prosince 2016 v 23:54 | Lady -A |  Rozhovory
Já Vám přeji krásný večer, přicházím sem publikovat článek, který jsem slíbila včera a možná i předevčírem.
Je to slíbený rozhovor se spisovatelem a zároveň bloggerem, panem Matějem Novobilským, o kterém jste mohli již slyšet v mém předchozím článku (pár článků dozadu), kde jsem se zmiňovala o jeho knize Nataša.
Pokud Vám tento již publikovaný článek utekl, rozhodně to napravte. Jsem si jistá, skutečně, že to stojí za to.

Pro přesměrování na článek/recenzi ohledně knihy Nataša >KLIK<


Nyní o všem se pojďme podívat, na jaké otázky jsem se ptala a jak na ně pan Matěj Novobilský odpovídal!
Přeji příjemné počtení!



1. Jak jsi se dostal k psaní knih? Co za impuls Tě k tomu dovedl?
Psaní mě bavilo vždycky. Už na základní škole jsem psal recenze na konzolové a počítačové hry a hledal v nich zvláštnosti, byť jsem si občas příběh té hry více vymyslel, než že by tam skutečně nějaký byl. Měl jsem asi jen přebytečnou fantazii. Na střední jsem už zkusil napsat něco svého. A impuls? Jen jsem doufal, že moje téma má potenciál a měl jsem potřebu se o něj podělit.

*

2. Jak bys specifikoval svůj žánr, který píšeš? Chceš v něm dál pokračovat, nebo plánuješ do budoucna nějakou změnu?
Asi mám jen potřebu něco říct svému okolí. Moje první knížka je román, druhá bude dramatičtější, ovšem obě budou mít něco společného; hlavní hrdinové mých příběhů jsou outsideři a nikdo s nimi moc nepočítá. Jak tak přemýšlím, asi budu mít více takových příběhů. Chtěl bych zkusit napsat nějakou hororovou povídku, jeden nápad mám v hlavě docela dlouho. Musím říct, že i proto jsem si nedávno přečetl Metro 2033 od ruského spisovatele Dmitrije Gluchovského. Tuto knížku považuji za jednu z nejlepších, jakou jsem kdy četl. Já si myslím, že čtenář každé knížky má zájem v příbězích hledat něco, co on sám zná a je mu tak moc podobné v životě. Z tohoto důvodu se pevně soustředím na podmínky života v česku, na touhy a starosti, které má většina z nás a založit na nich něco zajímavého, aby se nad tím dalo zamyslet. Pravda. Ne vždy se to podaří. V tomto základu budu určitě pokračovat, ale zkusím je vsunout do vícera žánrů…

*

3. Jak dlouho Ti trvá napsat knihu? Kdy obvykle začínáš psát?
Pro mě je to běh na dlouho trať. Obvykle mi to zabere i tři roky. Je třeba ale říci, že s psaním jsem nezačal až tak dávno. Věřím, že teď mám více zkušeností i větší slovní zásobu. Alespoň v to doufám. Třeba se mi podaří zrychlit J Ale nerad bych, abych publikoval na úkor kvality…

*

4. Píšeš své knihy ručně nebo rovnou do počítače? A pokud rukou, nebolí tě po nějaké delší době?
Natašu jsem napsal ručně a pak ji celou přepisoval. První poločas jsem napsal z části ručně, kdy jsem si vzal na procházku svého psa Rockyho, usedl na velký kámen u soutoku dvou řek ve Frenštátě pod Radhoštěm a začal psát. Bohužel Rocky už nežije, tak jsem si zvykl psát přímo v počítači. Bez něj mě psaní venku nebaví. Určitě i psaní do sešitu s následným přepisováním se podepisuje pod tou dlouhou dobou, než knížku dokončíte. Teď si na papír píšu jen osnovu příběhu nebo něco, co mě zrovna napadne a považuji to za důležité. A když mě začala bolet ruka, přestal jsem psát
*

5. Máš nějaké zásadní rituály, které dodržuješ před či během psaní svých knih?
Někdy si pouštím rádio New Age, které hraje klidné melodie beze slov. Pomáhá mi to se více soustředit, ale o zásadní rituál nejde. Velice dobře se mi píše o víkendu nebo ráno, kdy je mysl ještě čistá, tak se toho snažím využívat.

*

6. V čem hledáš svou inspiraci?
V rodině, u kamarádů, v životě…

*

7. Jak se odreagováváš/relaxuješ od psaní knih?
Chodím na procházky, dívám se na filmy, někdy si zahraju nějakou hru typu NHL nebo fotbalu. Někdy si čtu.

*

8. Kdo ti vymyslel obálky knih? Pokud ty sám, jak jsi přišel na takový námět?
Obálky na knížky mi dělá přítelkyně. Mám obvykle nějaké stručné body, které bych tam chtěl mít a je pak na přítelkyni, jak si s tím poradí. Samozřejmě obálka musí být co nejvíce spojená s příběhem samotným. Musí jej celý vystihovat v jednom obrázku, tak je pochopitelné, že každý by ji zpracoval jinak.

*

9. Pokud by někdo z čtenářů uvažoval nad profesí spisovatele, myslíš si, že se tím dá uživit, nebo je zapotřebí dělat k tomu ještě něco dalšího?
Já opravdu nevím. Dneska hodně spisovatelů píše v rámci "vedlejšáku" a dělá při tom něco jiného, aby se uživili. Další zase vydávají desítky knížek ročně, aby z toho měli příjem, který by stál za řeč. Těžko říct, uživí se asi jen ti nejlepší a nejšťastnější. Možná hodně dobrých spisovatelů se svým psaním neuživí i z toho důvodu, že zrovna nevystihnou aktuální potřebu čtenářů - zkrátka nepíší o tom, co je zrovna zajímá. Literární dějiny jasně dokazují, že zájem čtenářů o různé směry se mění s časem. Někteří se z tohoto důvodu proslaví bohužel až ve chvíli, kdy nejsou mezi námi. Rozhodně je ale třeba to zkusit. Já to zkouším, ale neživí mě to. Příjem je velice nestálý a nízký.

*

10. Jaký je to pocit mít dopsanou knihu, publikovanou a vědět, že už ji lidé čtou?
Že kostky jsou vrženy

*

11. Na co se v nejbližší době můžeme těšit?
S velkým respektem četla recenze na svou první knížku Nataša a snažil se zaměřit pozornost na výtky, které se v nich opakovaly. Tyto výtky jsem cítil, když jsem psal První poločas. Nataša byla moje první knížka a já jsem řekl, že bych své psaní chtěl posunout trochu jiným směrem. Nataša je jako výkřik "jsem tady," který byl pro mě důležitý hlavně z psychického hlediska, že jsem knížku dokončil a jsem schopný psát. Je to takový základní kámen, z jehož nerovností se chci poučit a na tom dobrém dále stavět… Doufám, že První poločas stihnu vydat koncem tohoto roku a že jej budou mít čtenáři rádi, protože v tom příběhů je několik zásadních zvratů, které, troufám si říci, velice překvapí. Alespoň paní, která prováděla korekturu, mi řekla, že byla koncem knížky velice překvapena a že by to nečekala J. První poločas budu navíc stejně jako Natašu prodávat za dobrovolnou cenu, takže čtenář si sám rozhodne, na kolik si mé psaní váží. Brzy bych chtěl taky vydat e-knihu o Černobylu, kde jsem byl s přáteli a z toho místa jsme si odnesli cennou zkušenost. Rubrika Ukrajina na mém blogu, kde mám i seriál o Černobylu, ukazuje, že Češi mají o Černobyl zájem…

*

12. Kde se vidíš v rozmezí 3-5 let
Nějaké cíle mám, ale většinou je často přehodnocuji podle toho, kam jsem se za určitou dobu dokázal nebo nedokázal posunout. Plány mám, ale nechce se mi o nich moc mluvit

*

13. Co ty sám rád čteš za žánry knih? Co tě zajímá, baví a kdo je tvůj oblíbený spisovatel/ka?
Baví mě všechno, co ve mně probouzí emoce a mám pak potřebu o příběhu přemýšlet i v době, kdy je knížka zavřená a práší se na ni. Z tohoto pohledu mě velice bavila knížka Bílý Bim (Gavriil Nikolajevič Trojepolskij). Pro mě je to určitě nejlepší knížka. Už způsob, jak jsem na ni přišel… Jednou jsem nevěděl, co si přečíst, tak jsem šel do knihovny s tím, že zajdu do nějakého regálu a náhodně pro něco sáhnu. Jako první jsem vytáhl, tuším, nějakou detektivku, což můj žánr není, tak jsem to zkusil znova… No a byl to skoro až osudový výběr. Z českých spisovatelů mám největší respekt ke Karlu Čapkovi. Líbí se mi nejen jeho psaní, ale celkový pohled na stav tehdejší společnosti. Podle mne si pan Čapek uvědomoval naše slabosti a dokázal o nich psát, proto takový respekt z mé strany. Z našeho města pak třeba Josef Kalus, frenštátský patriot J. Teď mi v šuplíku leží, Drahý pane od Mary-Louise Parker, kterou jsem vyhrál v jedné literární soutěži. Nevím, jestli to bude čtení zrovna pro mě, ale dám tomu šanci

*

14. A na závěr bych se ráda zeptala - co bys rád vzkázal čtenářům?
Ať se nikdy nevzdávají toho, po čem touží. I když se jejich sny mohou zdát bláznivé, co z toho? Život je krátký na to, abyste se kýmkoliv nechali vyviklat. Když v sobě probudíte houževnatost, dokážete dojít daleko, i když se zprvu dařit nemusí. Stačí se podívat na lidi, co něco dokázali, tito lidé si své cíle nenechali nikým vzít. Takže bojovat o to, po čem toužíte a do nikoho při tom nekopnout


Já chci poděkovat, že mi byl umožněn tento rozhovor. Panu Matěji Nobobilskému děkuji za jeho čas a ochotu na mé otázky odpovědět v takto rozsáhlé formě.

Přeji mu mnoho úspěchu nejen v osobním životě, ale samozřejmě i v profesním a spisovatelském!
Už nyní se nemohu dočkat, až se dostanu k četbě První poločas.

Pokud budete mít na pana Novobilského jakékoliv otázky, tak na konci tohoto článku naleznete jeho webové stránky, na které se můžete podívat a odkaz i na jeho FB stránku.

Děkuji mockrát.


A Vám všem děkuji za pozornost a mějte se nádherně!





 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.